1.

Jen pruhy z duhy
a dým ve vlasech zbyl
ještě nám zbývá dnešní den
snad setrvá ještě pár chvil

2.

Jen pruhy z duhy
odraz na hladině mizí
jako rosa za tvými víčky
myšlenky plynou jak říčky

3.

Jen pruhy z duhy
úsměvy stálých hostů
mizí ve vzpomínkách
jako strach ze spálených mostů

4.

Jen pruhy z duhy
a zapálené svíce
jsou jako vlčí máky v obilí
Poslední kouzlo příjde za chvíli

R.

Možná jsem kouzelník
možná prodejce iluzí
roztočím tvůj slunečník
jako kolotoč štěstí

5.

Jen pruhy z duhy
noci pod širým nebem
a rozehrané karty
jsou jak sladké polibky na rty

R.

Možná jsem kouzelník
možná prodejce iluzí
roztoč svůj slunečník
jako kolotoč štěstí
možná jsem trosečník
co mizí cestou v mlze
a možná kouzlem svým
změním barvy na obloze

1.

Já jsem rybář s obrazem lodí.
Co na své bárce dopluje k tobě a tím tě osvobodí.
Na vlnách štěstí moře je pro nás domem na půl cesty.

2.

Já jsem rybář s chýší a vorem.
A můj spánek je noční pouť nad obzorem.
V bouřích je symfonie neznámé melodie, dnes večer zhasni.

R:

Jsi ostrov plný léta,
jsi ostrov, kde oáza vzkvétá,
bezpečný přístav ti šeptám potichu,
znějící melodie v půlnočním tichu.

3.

Ty jsi tam se mnou celou tu dobu.
Na fotkách i ve vzpomínkách hrajem si spolu.
Životní terapie v nás stále žije, pak táhne mě to domů.

1.

Jít po souši po moři,
do ticha se ponořit, na chvíli stát.
A v srdci poezie do ticha bije a led může tát.

2.

Když bloudíš s kompasem v zahradě
v ponuré náladě, neměj strach.
Zkus vyhledat kořeny okamžik stvoření a chvíli stát.
Jen chvíli stát! 

R:

Vlny se hojí na mořích a boří mýty, mám tě rád.
Jsou ukrytá slova do dlaní , když spíš. já vím.
Vlny se hojí na mořích a boří mýty, mám tě rád.
Jsou ukrytá slova do dlaní, když spíš.

3.

Dlouho na místě stojím, vlny na mořích hojím,
slova do dlaní ukrývám.
Musím se rozběhnout, na lásku vzpomenout.
Mám tě rád.

1.

Nad naší vesnicí letí tažní ptáci.
A lípa na návsi svoje listy ztrací.
Stejně tak taky já ztrácím svoji hlavu.
V davu.

2.

Z té naší vesnice odešel jsem brzy.
Nebyl jsem tam dost let, to mě trochu mrzí.
Hrozně rád vzpomínám na koruny stromů.
Chci domů!

R.

Dřív než budou vlasy bílé,
prožít znovu dětské chvíle.
Najít místo, kam se tažní ptáci
každý rok a každé jaro vrací.

3.

Už nechci dál bloudit šedým městem.
Chtěl bych se rozběhnout lesem v listí pestrém.
Jako se vrací pták do koruny stromů.
Jdu domů!

1.

Někdy stačí pohled
a někdy dobré zprávy.
Pak spolu můžem růst a dozrát
jak zrno černé kávy.
Dýchánek o páté. Za sklem se zdá být vše tak krásné,
ale pak světlo zhasne.
Únik ke svobodě uvízl v mrtvém bodě.

2.

Možná že za oknem je
všechno tak jak má být.
Najednou střepy letí vzduchem,
my jsme volní a můžeme žít.
Dýchánek o páté, to sklo tu bylo a už není
a my jsme propuštěni.
Únik ke svobodě tu je a přece není!

R.

Z rozbitých skel zbydou jen střepy, musel bych být slepý,
abych tu krásu neviděl.
z rozbitých skel už nejsme cizí, pospíchej než zmízí nové světy na popel.

1.

Po hvězdách se toulám v představách
a rád v nich dlouho zůstávám.
Do květů foukám na loukách,
silný dech já větru naslouchám.

2.

Po ulicích bloudím v napětí,
vyhaslé tváře potkávám.
S motýlem stoupám v zápětí,
do jiných sfér se dostávám.

R:

Možná se ztrácíš,
možná se snažíš,
najít svět co procitá.
Vidíš svoje ruce.
Dvě ruce na opuce
a zrno v prachu co usychá.
A zrno v prachu náhle procitá. 

Lehni si do peřin, buší ti srdce.
I když je léto, máš chladné ruce.
Najdi svůj ráj, kde srdce tě nebolí.
Na křídlech motýlích létej po okolí!
Letí sem motýl, ať letět ho  nechají!
Modlím se potichu, potichu potají.
Tak zazelenej se tvůj živote, světe!
Vždyť i ty srdce máš a to v tobě tepe.

1.

Krajinu vidím, před sebou
Nádherné hory v dáli.
Cítím tu sílu, sílu co vyvěrá, vyvěrá ze skály.
Vlní se úpatím skal.
Pomalu cestu si nachází.
Bože dík žes mi ji dal, je jako voda.

R.

Voda co voní jak jarní květy
Rozpolcený jak tvoje světy,
doušek si vychutnám.
Voda co chutná sladce a víc
vzala si všechno, nechala nic.
Doušek si vychutnám a vím, že jsem tu sám.

2.

Až jednou budu starý, doufám, že nezapomenu,
na chvíle co mění svět.
Na chvíle štěstí.
Pomalu tichou krajinou.
Pomalu vzhůru stoupám.
Chtěl jsem, bys byla mou jedinou vodou, co ochutnám
ze svých dlaní.

1.

Když ráno vstávám, rád se dívám na strom v paprscích.
Vždycky si říkám, podívej!
Podívej, jak je to krásné žít i když není vše jak má být.
Když děti pláčou, i tak se….

R.

…podívej, jak je to krásné žít!
Svoje prosby a všechna přání, vyslov denně na počkání!
Podívej, jak je to krásné žít, když chceš šťasný být.

2.

V poledním slunci nevidím stín, kolem mě mrocházíš.
Chtěl bych ti šeptat, podívej.
Podívej, jak je to krásné žít i když není vše jak má být.
Když láska tě opustí, i tak se….

3.

Večer se stmívá, ale lampy svítí. Stíny jsou všude kolem nás.
A já si pořád říkám…..podívej….

1.

Potají v hlavě mé myšlenky cinkají, chřestí a skotačí.
Můza příchází, život mi otáčí a já radost v srdci mám.

2.

Radostí naplněn můzou polapen, opouštím svět.
Pouštím se, unikám z křiku do ticha, z rychlosti zpomalím.
Já letím.

R.

Letím dál do světa kouzel.
Tam kde noc mění se v den
a život v báječný sen.

3.

Potají v hlavě mé myšlenky cinkají, chřestí a skotačí.
Pouštím se, unikám z křiku do ticha, z rychlosti zpomalím.
Já letím.

R.

Letím dál do světa kouzel.
Tam kde noc mění se v den
a život v báječný sen.
Letím dál, je to kouzelná zem.
Tam kde noc mění se v den
a život v báječný sen.

Jako se mihotající vážky baví,
můžeme se smát.
V obětí ospalí na stéblu slávy,
můžem jen tak vlát.

Doufám, že léta jen tak plynou.
Doufám, že léta nás neminou.

Sem patří a krouží nad zátokou louží.
Posečkáme snáz,
pozorující odstíny v trávě.
Budou nás potichu mást.

Doufám, že léta jen tak plynou.
Doufám, že léta nás neminou.

Jako poletující vážky v bouřích,
můžem nemít strach.
Utěšující plamen právě
pod svou tíhou zhas.

Doufám, že léta jen tak plynou.
Doufám, že léta nás neminou.
Doufám, že léta jen tak plynou.
Doufám, že létám, k nebi létám.

I když léta plynou a kdekdo se souží,
vážky dál krouží nad zátokou louží.
Není to lehké, ať každý touží dál!

Tak učme se tak jako vážky létat dál!